"Poslouchej své srdce! Protože to jediné ti radí, když rozum selže." ♥

Na úvod - blog byl založen dnes z jednoho prostého důvodu. O mém starém blogu už vědělo příliš lidí, kteří mě znají osobně. Blog mám proto, že je to taková "menší citová vylejvárna", chápete?! :-) Takže jsem tady. Představuji se vám jako Nickie, pravé jméno vás tížit nemusí ;-) Letos půjdu do posledního ročníku základní školy. Nejsem ani malé dítě, ani dospělý člověk - jsem na rozcestí a snažím se poznat sama sebe. Jedno, co vám o sobě prozradím je, že máte jen dvě možnosti, jak mě vzít: Můžete mě buď MILOVAT, nebo NENÁVIDĚT... mezitím nic není. Můžete si sami vybrat, co z toho se vám zlíbí, ale jedno vám řeknu hned: Neznáte mě osobně a nevíte, kdo ve skutečnosti jsem! :-) Díky.
Co potřebuji dostat na vzduch...
Vzpomínky jsou silné. Minulý týden touto dobou (po jedenácté hodině večerní) jsem byla zavěšená do "NĚJ" ;D. Je mi z toho smutno a vzpomínám, co bylo před týdnem na diskotéce. Ploužák, sladký ploužák. Poslední společný (no i když - příští rok čeká ♥ ach jo. je to tak strašně daleko)... ten obrázek mám pořád v hlavě, nejde zapomenout. Ani ho NECHCI zapomenout! Díky rýmě nevím, jestli mi slzí oči z alergie, nebo z nostalgie ;D :(
Jdu spát s hlavou nafouklou, přetíženou, bolavou, upřemýšlenou.
Nadnáší mě ten pocit, když vím, že ho můžu vidět, kdykoli budu chtít...
Nadnáší mě ten pocit, když vím, že ho můžu vidět, kdykoli budu chtít...
