close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tábor byl nezapomenutelný! ♥

27. července 2011 v 22:31 |  Diary

Je to můj vlastní ÚŽASNÝ život! ♥

A je úžasný o to víc, když jsem pouze s opravdovými přáteli MIMO ŠKOLU. :) Jen s těmi, kteří ví jaká jsem v soukromí, jaká jsem DOOPRAVDY!!! :-*
http://data.whicdn.com/images/12429432/tumblr_lowbd2TiWq1qd6t18o1_500_large.jpg?1311608526
Vážně nejsem tak úplně ten typ, co by rozkřikoval svoje pocity do světa, ale tentokrát to bylo OPRAVDU DOST silné! VÍC NEŽ TA ZÁVĚREČNÁ DISKOTÉKA MĚ POZNAMENALO TO LOUČENÍ ♥, které přišlo den nato. Pořád se mi to promítá v hlavě. Pořád dokola... znovu... znovu... ♥ nechci ten obraz ztratit! Chci si to pamatovat pořád. A líbí se mi to. Líbilo se mi být v jeho náručí, ačkoliv jen dočasně a rychle pryč. Ne, vážně jsem nechtěla, aby se řasenka rozmazala komukoliv z přítomných ať už na mikinu, tričko, nebo cokoliv jiného. Ne! Nechtělo se mi odtamtud!!! Plakala jsem snad celý den po návratu, druhý den ráno, odpoledne, večer, až třetí den jsem se trochu uklidnila. Také proto jsem chtěla VŠECHNO zabalit - vykašlat se na blog, na kámoše, na celej svět! Zavřít se doma, topit se ve vlastních slzách, hromadách kapesníků, tunách čaje (na léčení silné rýmy - na památku z tábora)...

Ale dost!

Přišla chvíle a já přestala. Vysušila jsem slzy a už víc neplakala.
"Bolí to", chci se tam vrátit. Dusila jsem to v sobě a nikomu to neřekla (kromě té nejlepší kamarádky - o té se nezapomenu také zmínit). VŠICHNI Z TÁBORA MI STRAŠNĚ MOOOC CHYBĚLI. Hlavně ti V.I.P. ♥
Ale pak mi došlo - tohle sice není normální (na to, jaký jsem optimista věčně v pohodě :D), ale nejsem určitě první ani poslední, kdo se takhle cítí. Utěšovalo mě to, že se tam za rok znova uvidíme (a s některými možná i dřív - i přesto, že jsou dál ode mě :)). Začala fáze "nostalgie" :D - když to tak shrnu:
Od prvního dne, co jsme "zakotvily" ve stanu č. xx (to vás nemusí zajímat :D), jsme se "skamarádíčkovali" s Kryštofem, Luckou, Pájou, a spoustou dalších. Ve vývoji druhého dne už to byl i Tom, Dan, Nik, Kristián, Martin, Lucka (těch tam bylo btw letos dost :D), Klára, Sabina a Radka. Za chvíli jsme se znali všichni nejen z oddílu, ale i z ostatních oddílů. Měli jsme úžasné vedoucí a super partu (hlavně ti zmiňovaní VIP :-*). Žádné ranní tahání z postele neprobíhalo, protože to byla jen slovní komunikace :D žádné facky, tahání za nohu apod. :-) Třetí den už jsme se znali úplně všichni. 4. den večer se všechno posunulo o dooost k tomu BODU "PLUS+". ♥ ;D Večerní kecání do jedné hodiny ranní bylo tedy už na denním pořádku. To, že jsme naspaly s Alčou jenom 5 hodin denně bylo také už zvykem. V 01:00 - spát, v 06:00 - vstávat do sprch, 6:10 - čekat, než začne téct teplá voda :D, 6:25 - konečně sprcha!, 6:50 - zpátky ve stanu a uklízet, ustlat, poklidit, nachystat na bodování, atd. atd., 7:15 - budíčeeeeeeeeeeeeek !!! (poslední den nás budili písničkou od Spice girls :D :P ♥), 8:00 - snídaně, do 9:00 - jak já říkám "posnídaňový klid", potom už vám může být úplně u zadní části těla, co se dělo... :-*
Postupem času během tábora šlo prostě všechno úžasně (♥ ♥ ♥) a tak to šlo až do konce tábora. Pršelo snad jen jednou nebo dvakrát, jinak jen přes noc bouřilo, ale to ranní a dopolední sluníčko vysušilo a odpoledne všechno vesele pokračovalo! :-) VODNÍ BITVA? Celou 2litrovou Kofolu jsem měla v kraťasích a o těle ani nemluvě. Prý že jsem moc suchá a tak se na povel všichni kluci s "velkejma nábojema :D" vrhli na mě - samosebou jsem to sušila 2 dny :D !!! Díky moc :D
Poslední večer na diskotéce si to všichni snažili užít, ale už věděli naprosto všichni, že je konec a zítra se jede domů. :(
NEPOTŘEBUJE TO KOMENTÁŘ, ŽE NE?! :-) ♥ Spokojenost největší !
Poslední ráno - pár hodin před odjezdem jsme seděly ve stanu a smutně na sebe koukaly - Ája se mnou přežila 9 dní 24 hodin denně a já to samé s NÍ. My musíme být asi opravdu kamarádky (!!!), když tohleto všechno ve stanu i mimo něj (a že to mezi náma občas houstlo) tohle naše kamarádství přežilo! Domů jsme odjížděly sice nevesele, ale věděly jsme, že příští rok pojedeme ZNOVU!

A o loučení na nádraží ani nemluvím... :'-( :'-( :'-(
S tím pak souvisel celý uplakaný (nejen deštěm) čtvrtek a pátek. :(


Příští rok TAM s těma nejlepšíma lidma, co jsem tam mohla potkat! :-*** Nejúžasnějších 9 dní, kterých nelituju! ;)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama